Vyhlazení minulosti

MinulostBěhem svého života vejdeme do interakce s velkým množstvím lidí. S některými lidmi se potkáme jednou za život a s některými (třeba s rodiči) vytváříme interakce po velkou část svého života. Ostatní lidé na nás působí svým příkladem (kopírujeme je), svojí řečí, myšlenkami, city, emocemi i energeticky. Stejně působíme i my na ostatní lidi. Svým způsobem lze život chápat jako vzájemně propletenou hustou síť vztahů.

Každá interakce se ukládá do naší paměti a současně ovlivňuje naše energetické tělo. Zážitky se jako jakési holografické obrazy (zahrnující vizuální obrazy, vůně, zvuky, chutě, dotykové vjemy, myšlenkové vzorce, pocity a emoce) ukládají do naší aktuální krátkodobé paměti. Z ní se asi během spánku otiskují do dlouhodobé paměti. Informace z dlouhodobé paměti jsou využívány především podvědomím, které má do ní neomezený přístup. Běžné přední vědomí má do dlouhodobé paměti omezený přístup. Získává z ní informace prostřednictvím asociací. U některých, především traumatických zážitků, je dokonce v dlouhodobé paměti vytvářena jakási záclona, znesnadňující přístup běžného vědomí. Je to ochrana, abychom vůbec zvládli žít. To je důvod, proč některé události z naší minulosti významně ovlivňují naše podvědomé chování, ale v běžném vědomí si to neuvědomujeme. Takto působí především vzpomínky s velkým emočním nábojem.

V indiánské tradici popisované v knihách Carlose Castanedy jsou naše minulé interakce chápány jako slabounké trubičky mezi naším energetickým tělem a energetickým tělem příslušné osoby. Těmito trubičkami proudí energie z osoby, která zažívala situaci se zápornými emocemi směrem k osobě, které zažívala kladné emoce (například pocit vítězství v energetickém souboji). Někdy je trubička jako bezedný koš, do kterého odtéká energie z obou osob. Trubička funguje i po smrti jedné z osob!

Takto nás naše minulost neustále připravuje o energii. V případě závažných truamat nás mohou staré zážitky vysávat natolik, že naše vědomí nemá dostatek energie na "normální činnost" a upadá do stavu psychické poruchy až patalogické nemoci. Abychom o energii tímto způsobem nepřicházeli, je potřeba minulost zahladit - odstranit trubičky, kterými energie odtéká směrem k osobám ve vzpomínkách. Pokud chceme dosáhnout vyšších duchovních stavů, je postupné odstranění vysávacích trubiček skoro nutností.

 

Jak na to?

Základem je detailní prohledání vlastní minulosti a nalezení traumatických a mikrotraumatických událostí. Existuje celá řada technik, jak toho docílit. Důležité je si událost uvědomit předním bdělým vědomím. Někdy stačí prosté uvědomění a problém je vyřešen, protože si člověk uvědomí, že to byla prkotina. 

Většinou prosté uvědomí nestačí a je potřeba událost zahladit tím, že dojde k odpuštění. Nejúčinnějším způsobem je vyhledat dotyčnou osobu a pokud ona souhlasí, událost znovu projít , prožít a odpustit si. Bohužel ne vždy je to možné. Někdy jedna z osob odpustit nechce, jindy již není možné se sejít, případně osoba zemřela. Pak je potřeba použít techniky bez přítomnosti dotyčné osoby.

Z naší kultury známe dvě techniky, jak dosahovat odpuštění prostřednictvím třetí osoby. Věřící lidé, především katolíci, používají zpověď (správně svátost smíření) prostřednictvím kněze. Další technikou je psychoterapie s využitím služeb psychoterapeuta. Zpověď je účinná především tehdy, kdy cítíme vlastní provinění ("tlačí nás svědomí"), psychoterapie většinou pracuje spíše se zážitky, kdy se někdo provinil proti nám (alespoň my to tak cítíme).

Velmi účinně lze oba typy zážitků léčit sami s využitím techniky Ho´oponopono. Tato technika v sobě zahrnuje základní aspekty zpovědi a to: uvědomění - přijetí problému, pokání - prosbu za odpuštění, rozhřešení - znovuobnovení proudu lásky.

Na traumata, která se dotýkají našeho zdraví, finanční situace a podobně lze použít i umění nechat odplynout (Sedona metoda).

 

Tato stránka používá cookies. Vice info