Jak Stvořitel Havran přinesl světlo

Při cestě po Aljašce jsme navštívili také Muzeum severu ve Fairbanks. V oddělení suvenýrů jsem objevil knížky pro děti, které vyprávěly staré eskymácké mýty. Nejvíce mne zaujal mýtus o tom, jak Havran Stvořitel přinesl světlo.


Havran Stvořitel přinesl světloKdysi dávno, nějakou dobu po tom, co Havran stvořil souš, bylo na zemi tma a zima. Lidem a ostatním bytostem se špatně žilo. Havran to viděl a bylo mu lidí a ostatních bytostí líto. Rozhodl se proto, že najde světlo a přinese jej pro lidi a další bytosti. Létal dlouho po celé zemi, nad vodami i po nebesích a nemohl nikde světlo najít. Až jednou si všimnul tenounké slabé záře nad krajem vod. Rozletěl se tím směrem. Letěl velmi dlouho, protože to bylo až na samém okraji vod. Našel zde malou vesnici a uprostřed u jezírka stál dům Náčelníka nebeského lidu. Z domu vycházela slabá světelná záře.

Havran se usadil na větvi jedné z borovic u jezírka naproti domu Náčelníka. Sledoval dlouho a pořád se nic nedělo. Již chtěl odletět s nepořízenou, když se otevřely dveře domu a vyšla ven krásná dívka oblečená do nádherných sobích a liščích kožešin. Byla to dcera Náčelníka nebeského lidu. Vyšla ven, aby nabrala do vědra vodu z jezírka před domem. Sklonila se k vodě a začala vodu nabírat do vědra miskou. Havran se rychle změnil v malou borovou jehličku a spadl do misky, kterou měla dívka v ruce. Dívka nabrala do misky další trochu vody , aby se napila. Spolu s vodou vypila i borovou jehličku.

Po krátké době dívka otěhotněla a pak se jí narodil krásný synek. Byl to Havran, který se z borové jehličky proměnil v dívčina syna. Náčelník byl na svého vnuka nesmírně pyšný. Svolal všechny starší z vesnice, aby se svým vnukem pochlubil. Vnuk byl nesmírně bystrý a šikovný. Hned začal lézt po čtyřech a volat gaga. Všichni starší chválili Náčelníkova syna a blahopřáli Náčelníkovi. Klouček si stále pamatoval, že chce lidem a ostatním bytostem přinést světlo. Lozil po celém domě a hledal, odkud vychází ona slabá záře. Zjistil, že vychází z velké truhly v rohu místnosti. Přilezl k truhle, začal do ní plácat a volat neustále gaga. Náčelník, dojatý tím, jakého má šikovného vnuka a také tím, že starší mu pochlebovali, řekl: „Posuňte truhlu do středu místnosti, ať si vnuk může s ní hrát“. Starší hned přiběhli k truhle a posunuli ji do středu místnosti. Vnouček si k ní přilezl a snažil se jí otevřít. Nešlo to, protože truhla byla zamčená velkými zámky. Chlapec bouchal ručičkou do zámků a volal gaga. Po chvíli Náčelník řekl: „Otevřete truhlu, ať si s ní můj vnuk může hrát.“ Starší rychle odemkli a otevřeli truhlu. Z truhly zářila světelná záře. Uvnitř byla menší truhla, z které pocházela ona světelná záře. Chlapec na ni sahal a opět dlouho volal gaga. Náčelník po delší době opět řekl: “Otevřete mu tu truhlu.“ Starší truhlu odemkli a otevřeli. Uvnitř byla další menší truhla a šla z ní větší světelná záře. Dohromady bylo truhel v sobě pět. Když otevřeli pro kloučka tu nejmenší, ležela ve vnitř světelná koule – Slunce. Havran se rychle změnil zpátky z kloučka v ptáka. Popadl Slunce do zobáku a vyletěl z domu ven. Letěl přes celé vody zpět na souš k lidem a ostatním bytostem. Postupně je všechny obletěl se Sluncem v zobáku. To dělá od té doby každým dnem.
Díky Havranovi Stvořiteli mají lidé a ostatní bytosti každý den světlo a teplo. Od těch dob se jim žije lépe.

 

Vnímám z tohoto příběhu alegorii k našim životům. Často žijeme „ve tmě“, ovládáni svými traumaty, zraněními a nevědomostí. Traumata jsou pro naše běžné vědomí schovány a zapouzdřeny. Žije se nám obtížně a bolavě. Tento smutek a žal – černý havran – nás ale vede dovnitř do sobe, abychom objevili truhly našich zranění a traumat. Když sevření truhly – zranění – odemkneme vyléčením a odpuštěním, dostaví se do našeho života záře ulehčení a žije se nám o něco lépe. Když postupně vyléčíme a odpustíme všechna svá vnitřní zranění, objevíme v sobě slunce šťastného života. 

 

P.S. Obrázky k tématu jsem našel namalované na zdi domu ve městě Seward na jihu Aljašky.

 

Havran stvořil zemi mezi vodami

Havran stvořil zemi mezi vodami na základě prosby Lososí ženy, aby si měla kde usušit vlasy.
Havran ztratil svoji ženu mlhy Havran ztratil svoji Ženu Mlhy, protože byl líný a nevážil si jí. Žena se promněnila v mlhu a již ji nikdy nenašel.
Tato stránka používá cookies. Vice info