Džaláleddín Mohammad Balchí Rúmí - básně

Džaláleddín Rúmí (známý též jako Moulána či Moulaví) je jeden z největších básníků perského okruhu. Prostřednictvím jeho básní mi bylo dáno nahlédnou pod závoj Islámu a pochopit, že má stejné kořeny jako ostatní náboženství - tedy v Bohu. Přijměte dvě gazely z jeho nejznámější sbírky Masnaví (Verše s vnitřním smyslem) a dvě čtyřverší.

 

Džaláleddín Balchí Rúmí

Stár jsem, mlád jsem, šíp jsem, luk jsem,
věčná moc jsem, já já nejsem, nejá já jsem.
Zapal oheň v srdci svém, shořte! řekni starostem,
až se noc promění v den - já já nejsem.
Že je nízké naše bytí, zvábilo je víno k pití,
srdce opět zmizelo - já já nejsem.
Já jsem jaro, já jsem sad, jeho pýchou chci se stát,
jsem hluboce zamilován - já já nejsem.
V lukách je mým cypřišem, On je duší v těle mém,
On je řečí v ústech mých - já já nejsem.
Duši, srdce upoutal, když mi řekl - stud mě jal -:
nehovoř, žes voda s hlínou - nejá já jsem.

 

 

Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,
ani známky existence, jež by jméno nosila.
Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.
V onom dni, kdy slůvka "já" či "my" nic nevyjevila,
zřel jsem cípek kadeře miláčka.,
krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.
Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,
na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.
Zašel jsem do modlitebny ve starém městě,
ani stopa se tu po něm nezrcadlila.
Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,
v údolích i ve výšinách jenom mlha proudila.
Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf -
kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.
Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,
u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.
Tázal jsem se po něm u Ibn Síny,
schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.
Došel jsem pak až do místa "vzdálenosti dvou luků",
ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.
Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce -
ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila
 

 

 

Od toho dne, kdy mé oko v tvou tvář popatřilo,
není chvíle, aby hořem krev teď neronilo.
Buď mi jedem, budu-li bez tebe pohár pít,
buď mi smrtí, budu-li bez tebe muset žít!

 

 

V lásce vrcholů ani nížin není,
není v ní hloupost ani osvícení,

čtení svatých knih ani učenost -
jen nenáročnost, volnost, potěšení.

 

 

Překlad básní Josef Hiršal,
přepsáno z knihy Džaláleddín Balchí Rúmí - Masnaví, vydané v roce 1995 nakladatelstvím PROTIS 
v roce 2001 vydalo též nakladatelství Dharmagaia,

Tato stránka používá cookies. Vice info