Vize po bubnování

KrokodýlPustil jsem si nahrávku šamanského bubnování na www.samani.cz Napřed do reproduktoru notebooku. Bylo to málo hlasitě. Tak jsem zapnul vnější reproduktory. To zase rušilo dceru při učení. Rozhodl jsem se pustit nahrávku ještě jednou od začátku do sluchátek. Asi po 5 minutách se mi odpojil síťový kabel a přerušil se internet. Na hodinkách bylo 10:00. Podle Melchizedeka tři nuly reprezentuji nový začátek.

Nahrávku jsem pustil ještě jednou. Z počátku se nic nedělo. Pak přišly myšlenky „Co to dělám?“ Uvědomil jsem si, že je to strach z ponoření do sebe. V rychlém sledu následovaly myšlenky, které si nepamatuji. Podle popisů šamanských bubnových cest jsem čekal sestup do „podsvětí“, ale žádný pocit sestupu nebo pádu nepřišel. Najednou jsem byl orlem a letěl jsem na obloze. Po chvíli jsem se stal lvem a chodil po zemi. Obě zvířata jsem viděl a současně jimi byl.

Po chvíli se objevil velký zelený krokodýl. Uvědomil jsem si, že to je můj plazí mozek a současně jsem si vzpomněl na plazy-draky z vize Harnera (antropolog, který přinesl pochopení šamanských technik latinoamerických indiánů pro naši civilizaci a založil školu šamanských studií) po požití Ayahuasky, o kterých řekl místní šaman "to jsou jen strážci vnějších temnot".
Spontánně jsem řekl k hrozivému krokodýlovi "miluji tě". Krokodýl se stočil do klubíčka a na něm se objevilo veselé hravé malé dítě. Krokodýl jej nesl a chránil. V tomto okamžiku buben změnil rytmus a začal volat vědomí zpět do normálního stavu.

Po doznění bubnu jsem si sedl do meditace, představil si znovu krokodýla a začal k němu dělat Ho´oponopono. Napřed v pořadí Miluji tě, děkuji, přijímám tě, prosím odpusť mi. Pak v normálním pořadí. Ve čtvrté čakře uprostřed hrudníku se mi otevřel veliký proud lásky a bolelo mne u srdce. Proud lásky procházel postupně celým tělem. Něco se ve mně intenzivně uzdravovalo. Uvědomil jsem si, že had s jablkem v bibli byl můj krokodýl. Jablkem bylo uvědomění dvojnosti a tím oddělenosti. Plazi mozek nás chrání před smrtí a současně nás odděluje od Jednoty. Dává nám jedinečnost a současně smrtelnost. Chrání nás a současně uvrhuje do temnoty strachu ze smrti.

Krokodýl je drakem z pohádek, který žije uvnitř jeskyně (našeho hlubokého podvědomí v plazím mozku) a pojídá princezny (naše vnitřní dítě-žena-duše napojená na Jednotu). Po setnutí hlavy draka (boj se strachem) hlava vždy znovu naroste. Je třeba draka přijmout a milovat. Odpustit mu že nás odděluje od Jednoty, neboť nás tím chránil před ztrátou ega-jedinečnosti a individuality. Po přijetí draka se z něj stane spojenec na naší cestě za objevením vlastní duše propojené v Jednotě se vším a přece individuální.

 

Po skončení meditace jsem se podíval na hodinky a bylo 11:11.

 

Bohu díky.

 

Tato stránka používá cookies. Vice info