Životní postoj

Michal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte. Má stále dobrou náladu a umí stále povídat něco pozitivního. Když se ho někdo zeptá jak se má, obvykle odpoví: "Kdybych se měl jen o chlup lepší, byl by jsem už dvojčata." Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý kolega špatný den, Michal mu uměl vždy ukázat kladnou stránku celé věci.

Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže. Tak jsem jednoho dne zašel za Michalem a povídám mu: "Jen se nepřetvařuj, nemužeš být pořád dobře naladěný! Jak to děláš?" Michal mi odpověděl: "Každé ráno, když vstanu, tak si povím, že mám na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, nebo si můžu vybrat tu špatnou. A já si vždy vyberu tu dobrou. A vždy, když se mi přihodí něco špatného, si mužu vybrat, zda budu obětí, nebo si můžu vybrat možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit se z toho. Vždy, když někdo ke mně přijde a ztežuje si, můžu si vybrat - buď přijmu jeho neštestí, nebo si najdu nějakou kladnou stránku života. A já si vybírám vždy tu kladnou stránku života." " Ale to není tak jednoduché!", protestoval jsem. "Ale je." Odpověděl Michal a pokračoval: "Celý život si vybíráme. Když si odmyslíš všechny ty hlouposti kolem, každá situace je volba. A ty si vybíráš, jak reagovat na danou situaci. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivňují Tvoji náladu. Ty si vybereš, zda budeš mít dobrou nebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno - Ty si vybíráš, jak žiješ svůj život."

Hodně jsme přemýšlel o tom, co řekl Michal. Krátce nato jsem odešel pracovat z této firmy a začal jsem podnikat. I když jsme se již neviděli, často jsem o něm přemýšlel, když jsme si vybíral, jak budu žít svůj život, na místo toho, abych bezhlavě reagoval na konkrétní situaci.

Za několik let jsem slyšel, že Michal měl vážnou nehodu, když spadl z 20 metrové výšky. Po 18 hodinové operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec pustili domu se sdrátovanými zády. Potkal jsem se s ním asi půl roku po této nehodě. Když jsem se ho zeptal jak se má, odpověděl: "Kdybych se měl jen o chlup lepší, byl by jsem už dvojčata. Chceš vidět moje jizvy?" To jsem odmítl, ale zeptal jsme se ho, co se mu prohnalo hlavou, když tehdy dopadl na zem. "První věc, která mi proběhla hlavou byla, že se teším na dítě, které měla manželka zanedlouho porodit." odpověděl Michal. "Potom, když jsem ležel na zemi jsem si uvědomil, že mám dvě možnosti: Mohl jsem si vybrat život, nebo smrt. Tak jsme si vybral život." "A neměl jsi strach? Neztratil jsi vědomí?" ptal jsme se Michala. Michal mi odpověděl: "Záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě přivezli do nemocnice a viděl jsem hrůzu ve tvářích lékařů a sestřiček, skutečně jsem se lekl. V jejich očích jsem cítil: Toto je mrtvý člověk. Uvědomil jsem si, že musím něco udělat." "A co jsi udělal?" ptám se ho. "Ale byla tam velká, nemotorná sestřička, která na mě křičela, jestli nejsem na něco alergický. "ANO", odpověděl jsem. Lékaři i sestřičky zpozorněli a čekali na moji odpověd. Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel jsem: "Na vážné ksichty!" Když se dosmáli, řekl jsem jim: "Rozhodl jsem se, že budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"

Michal přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému přístupu k životu. Od něho jsme se naučil, že každý den máme možnost žít naplno. Co prožíváš, to chceš. Není duležité co se děje, ale jak to človek přijímá - to rozhoduje o všem. Proto se netrap, co bude zítra, zítrejšek se o sebe postará sám. Každý den je dost starostí i bez toho. Kromě toho, dnes je den, kvůli kterému jsi se trápil již včera.

 

Našel jsem někde na intarnetu. Zdroj již neexistuje.

Tato stránka používá cookies. Vice info