|
Helena
Jane Františku Bíme,
od našeho výletu do brdských lesů v září jsem Vám zatím nenapsala.
Ráda bych Vám vyjádřila svou radost a vděčnost, že jsem Vás potkala. Děkuji Vám za zasílání Novinek, nacházím v nich mnoho inspirace a pomoci. Stejně tak ve Vašich článcích a vlastních zkušenostech.
Z našeho toulání po lesích mi překvapivě pomohly nejvíce věci, které mi na místě připadaly nelogické, srandovní nebo pohádkové ("Vinu odnesla straka") a pomohly mi dál přijímat můj život otevřeněji a víc bez rozumu a posuzování.
Máte obrovský záběr vědomostí a zkušeností a témat k hovoru. To je opravdu obdivuhodné a pro mě osobně velmi vzácné, protože se s Vámi dá mluvit téměř o všem.
Hodně mi pomohla metoda Ho´oponopono, při jejím praktikování se opravdu dějí věci.
Děkuji Vám za rozšíření obzorů a budu se těšit, že spolu zase někdy příště půjdeme cestou necestou.
Radostný vstup do nového roku Vám přeje
Helena
|
|
|
Tomáš Anzari
tenisový trenér
S Janem jsem strávil 3 dny. Pouť jsem dostal jako dárek k narozeninám a týden mi trvalo než jsem se rozhodl a potvrdil nabídnutý termín. Předcházelo tomu podrobné prostudování jeho stránek. Díky tomu jsem si udělal představu, co by mě mohlo čekat. Získal jsem na dálku důvěru.
Prošli jsme spolu část Svatojakubské poutě ze Zadní Třebaně přes Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Beroun, Nižbor až do Roztok. Šli jsme pomalým tempem, abychom měli prostor si všímat krásy, která se ukazovala na každém kroku. Spali jsme obě noci pod širákem.
Nikdy nezapomenu na probuzení, při kterém jsem pozoroval měsíc, pohybující se nad horizontem nalevo a chvíli na to zprava pronikající paprsky slunce pomalu klouzající z korun stromu dolů na zem, aby vysušily kapky ranní rosy. Druhou noc jsme spali na vyhlídce nad Berounkou. Zapadající slunce a skála pod nohama - místo jako stvořené pro Tai-chi. Střet civilizace s přírodou se nám připomněl krátce před setměním, když čtyři srnky začaly přecházet řeku a byly vyrušeny projíždějícím autem. Pracovali jsme s mapou života, která otevřela témata k přemýšlení a sdílení.
Pouť mi pomohla uvědomit si neznámé souvislosti mého příběhu, se kterými nadále pracuji. Naučila mě také vidět přírodu jako pomocníka, na kterého se můžu kdykoli obrátit, když potřebuji odpověď na naléhavé otázky. Člověk se tam zklidní a pak se mohou dít věci, když se jim nebrání. To vše se mohlo stát díky Janovu přístupu, který nevytváří na člověka tlak a nechává každému najít si vlastní tempo.
Díky moc Jane
Tomáš
|
 |
|
Radek
manažer controllingu
Ahoj Honzo,
záměrně jsem si ponechal menší časový odstup, aby se všechno důležité, co proběhlo na pouti, mělo čas vnitřně se projevit.
Jsem moc rád, že jsem Tě mohl potkat na své životní cestě a děkuji Ti za světlo, které jsi přinesl do mé duše. Otevřel jsi mi dveře duchovního prostoru, z ptačích pírek složil postupně křídla a ještě mě stihl naučit létat. Po dvou dnech pouti vidím okolní svět i sám sebe jinak.
Slova jako je Bůh, Láska, tvořivost, intuice, emoce, energie, dech, sen a ticho mi totiž málem postupně zmizely ze života. Jsem šťastný, že jsem mohl na pouti s Tebou alespoň částečný význam těchto slov skutečně PROŽÍT.
Bylo to opravdu velké PROBUZENÍ.
Vím, že je to teprve začátek. Zrod nové cesty, kterou jsem doposud marně v životě hledal.
Ještě jednou DÍKY za tento DAR a těším se na další pouť.
Radek
|
|
|
Eva
programátorka
Honzo,
poznala jsem Tě náhodou v době, kdy jsem se vyrovnávala s rozvodem po mnohaletém manželství. Ještě jsem to neměla zpracované a vyřešené a přemýšlela jsem o tom jak žít, abych co nejlíp využila svoje možnosti a byla spokojená. Vzpomínala jsem na svoje rodiče, dětství, na svoji vlastní rodinu a děti a snažila jsem se co nejlépe pochopit sebe a svoji cestu.
Tvůj způsob práce prostřednictvím doprovázených poutí mě okamžitě zaujal, protože jsem celý život milovala pěší turistiku. Možnost mluvit o svých problémech a duchovních otázkách během chůze v přírodě a nechávat se inspirovat, mi připadalo pro mě neuvěřitelně přiléhavé. Jsem spíš introvertní člověk, zpočátku jsem byla nejistá, ale to brzy pominulo, když jsem pochopila, jaký máš vztah k lidem, plný porozumění, lásky, taktu a úcty.
Byli jsme spolu už na několika poutích. Každá z nich byla modelem části života, kdy se zvědavostí čekáme, co se na cestě stane. Vždycky něco přijde, něco zajímavého potkáme, zažijeme, řešíme, pokaždé je to úplně jiné. Učíš mě, že se nemám bát a mám s důvěrou přijímat vše, co život přinese, být otevřená. Naučila jsem se víc vnímat krásu přírody a čerpat z ní energii. Zkoušeli jsme meditovat a najednou mně to šlo. Mluvím s Tebou o všech otázkách, které v době mezi poutěmi řeším a tím získávám větší jistotu ve svých rozhodnutích. Boříš staré předsudky, posloucháš, rozumíš. Nedáváš rady, ale pomáháš hledat odpovědi v sobě.
Děkuji Ti za to a těším se zase někdy….
Eva
|
|
|
Stanislav Kůra, MBA
Chief Strategy & Product Development Officer
Telefonica O2 Czech Republic, a.s.
Milý Honzo,
i když jsem zcestoval už více než padesát zemí světa, velmi rád vzpomínám na těch pár týdnů, které jsme strávili společným putováním jihem Latinské Ameriky a na naše filozofické diskuze ve stanu před usnutím. Významnou měrou ses přičinil o to, že šlo o jednu z nejhezčích cest mého života. Cestu, na které jsem se úplně a absolutně odpoutal od každodenních starostí a svou mysl zaobíral úvahami o věcech mnohem zásadnějších. Aniž bych to tehdy tušil, pomohly mi připravit se na důležité životní rozhodnutí o pár měsíců později. Rozhodnutí, kterým jsem se vrátil nohami zpět na zem a začal se opět radovat ze života.
Nedávno jsi sám učinil zásadní rozhodnutí a odstartoval novou životní pouť. Přeji Ti na ní hodně štěstí a ještě více zajímavých poutníků! Ti, kteří Tě poznají, rozhodně nebudou litovat.
Od naší společné cesty uplynulo přesně pět let a já si opět pohrávám s myšlenkou na putování za hranice „normálních“ dovolených. A bude mi ctí pokud se ke mně přidáš!
Standa Kůra
|
 |
|
Ing. Pavel Weiss
místopředseda představenstva
a náměstek generálního ředitele
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.
Ahoj Honzo,
může-li být někdy "cesta cílem", pak to rozhodně bylo naše putování Patagonii. Chtěl bych Ti ještě jednou moc poděkovat za skvělou organizaci celé akce a skutečně nevšední zážitky - zejména při závěrečném treku v Ohňové zemi.
Přeji Ti hodně zdraví a životního optimismu na Tvé "nové cestě", pro kterou jsi se počátkem roku rozhodl. Věřím, že se znovu setkáme při hledání posledních zapomenutých míst a nevšedních zážitků.....
Pavel Weiss
|
 |
|
Zdenek Necas, MBA
Manager
Delta Partners Group, Dubai, UAE
Honzu jsem poprvé poznal na začátku roku 2003 jako jeden z jeho klientů na expedici do Latinské Ameriky s cilem zdolat Aconcaguu. Diky Honzově profesionalitě a zkušenosti měla expedice 100% úspěch a navzdory různým překážkám a výzvám se všichni klienti rozhlédli ze střechy jižní hemisféry. Honza nejenom projevil schopnost perfektně stmelit různorudý kolektiv sestávající se z dobrodruhů až po konzultanty, ale navíc ještě zorganizoval záchranu ztraceného kanadského lezce, aniž by tím jakkoliv narušil program naší výpravy.
V následujícíh letech jsem jako externí spolupracovník Adventury dostal možnost průvodcovat společně s Honzou a opakovaně se přesvedčit o jeho integritě, profesionalitě a racionálním rozhodování vedoucím k úspěšným výpravám do různých koutů světa.
Kdykoliv se vydávám na novou expedici do neznáma, Honza je mým hlavním poradcem. Nepochybuji, že i Honzovi budoucí klienti ocení jeho lidské a profesni kvality, které již přes šest let obohacují mou životní pouť.
Zdeněk Nečas, Johannesburg, 19.4.2009
|
 |
|
Pavel Knorr
dříve Country Manager CZ/SK a Head of KAM, LEGO Company
S Honzou jsme se poznali jako ředitelé významných firem, s velkou zodpovědností za obraty, tržní podíly a vedení týmů. Svá podobně zásadní kariérní rozhodnutí jsme udělali ve stejnou dobu, já jsem potřeboval po 7 letech celkem vyčerpávající práce zvolnit, oddechnout si, ale především znovu získávat trochu pošramocené vztahy v rodině, s přáteli a také zdraví. Naše společná více než 3-týdenní cesta do Jižní Ameriky a trek po Patagonii mi v tom výrazně pomohly – ať již jsme měli s Honzou a ostatními společné zážitky, nebo si ve dvojici povídali či jen tak prostě mlčeli, jdouce v klidu většinou v závěru celé skupiny.
|
 |