Tom

Tom je náš rodinný kamarád, kterého jsme poznali na naší jedné zámořské cestě. Je finančním manažerem ve větší firmě. Již delší dobu chodí se svojí přítelkyní, ale pořád to nějak není ono.

Během jedné jeho návštěvy u nás doma jsem mu vykládal o mém projektu doprovázených poutí. Projevil o to zájem a tak jsme se domluvili na jedné sobotě.

Šli jsme z Radotína přes Vonoklasy, Mořinku, Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou do Berouna. Celkem asi 35 km. Celý den lehce pršelo. To bylo dobře, protože Tom má déšť rád. Vše bylo čisté a svěží. Jen občas bylo na cestě bláto.

Naším tématem byly vztahy a to především vztah s jeho přítelkyní. Nicméně Tomovi se do detailů moc nechtělo a tak jsme si spíše jen tak nezávazně povídali. Z počátku bylo cítit, že je ze vztahu v mírné depresi. Měl spíše špatnou náladu.

V poledne jsme si dali piknikový oběd u Mořinky. To je moje oblíbená obec. Povídali jsme si především o moderní kosmologii, o skryté hmotě, superstrunách, rozvinutých a nerozvinutých prostorech a srovnáli tyto moderní poznatky s poznatky budhistických a taoistických mnichů. Podařilo se mi načrtnout mu úplně nový pohled na svět a alespoň na intelektuální rovině ukázat, že jsme všichni propojeni na úrovni atomových částic (viz povídání o energii).

Za Karlštejnem se již uvolnil pochodem a krásnou krajinou. Hovor byl uvolněnější a radostnější. Nic hlubokého jsme neřešili. Užívali jsme si deště a svěžesti kolem.

Poslední dvě hodiny jsem já nemluvil a pouze šel soustředěn do svého srdce a Tom si spontánně zpíval radostné písničky. Byla to taková meditace chůzí.

 

Tato naše společná pouť byla nejcivilnější, ze všech poutí, které jsem zatím s lidmi podnikl. Nejvíce se podobala výletu. Přesto byla docela hluboká a v závěru měla stavy pozměněného vědomí a radosti, jejíchž dopad možná ani Tomovi nepřišel. Každopádně při našem loučení v Praze byla deprese pryč.

Tato stránka používá cookies. Vice info