Změna paradigma a nová ekonomika

Při pohledu na svět kolem sebe vnímám, že vstupujeme do doby, ve které se změní naše základní paradigma, kterým se díváme kolem sebe a na základě kterého konáme všechny své aktivity včetně ekonomických. Západní kultura prožívala podobnou změnu podle mne naposledy při přechodu z gotiky do renesance, při přechodu z Boží říše, kdy Bůh seděl někde daleko a „kraloval“ světu, do období, kdy se „králem“ postupně stal člověk se svým Rozumem. Vnímám, že dnes se kyvadlo opět začíná vychylovat zpět, ale jinak. Vývoj jde po spirále a tak již nespadneme zpět do gotiky.

Staré paradigma bych popsal asi takto: Svět je hmotný. Každý předmět je oddělen od jiných předmětů. Každý člověk je oddělen od jiných lidí a bytostí. Každý člověk pro své vlastní přežití potřebuje „hrabat“ energii a hmotu pod sebe a pro sebe. Každý je sám o sobě a proto má potřebu vlastnit svoji hmotu a svoji energii. Jsem tím silnější, čím více hmoty a energie vlastním. Hlavním důvodem ekonomické aktivity je shromáždit pro sebe co nejvíce peněz/ energie / moci. Nejlepší pro mne je shromáždit více než ostatní. Shromažďování hmoty nikdy nekončí.

Nové paradigma pak vidím zhruba takto: Svět je mentální – spirituální. Vše je propojeno v Jedno – Jednotu. Všichni jsme spojeni v jednu světovou Rodinu. V novém paradigmatu již není možné něco vlastnit. Jsem pouze správce mě svěřených věcí a bytostí. Věci mám řádně užívat k tomu, aby svět byl lepší pro nás všechny a pro To, co nás přesahuje. Dokonce nejsem vlastníkem své síly a svých schopností. Moje síla stejně jako hmotné věci patří jen Tomu / Životu. Svoji sílu mám dobře používat, rozvíjet, ale nikdy ji nemohu vlastnit. Jsem tím silnější, čím méně věcí musím obhospodařovat a s čím větším počtem bytostí spolupracuji. Hlavní příčinou ekonomické aktivity je učinit svět lepším pro mne a ostatní bytosti. Ekonomické aktivity stačí mnohem méně, protože nám stačí „tak akorát“ a není potřeba více.

Každé z těchto paradigmat se samozřejmě propisuje do ekonomiky dané epochy. Naše stará ekonomie je založena na lži a strachu. Strach, že nepřežiji, mne nutí podniknout nějakou ekonomickou aktivitu, abych získal peníze / energii / sílu. Strach, že v budoucnu nebudu mít dost peněz, mne nutí vyrábět výrobek se skrytou konstrukční vadou, která přinutí zákazníka si stejný výrobek koupit brzy znovu. Touha mít ještě více peněz mne nutí vyrábět výrobek, který nikdo nepotřebuje. Proto musím použít reklamu a vytvořit lživý umělý strach u zákazníka: „Když nebudu mít tento výrobek, nebudu dostatečně dobrý a hodnotný“. Ekonomickou aktivitou vzniká nerovnováha ve společnosti. Nerovnováha je dána tvorbou zisku – z transakce jsem více získal, než do ní vložil. Zastavení ekonomické aktivity znamená zánik / smrt.

V nové ekonomice je úplně jiný přístup. Základním důvodem ekonomické aktivity je láska / soucit. Vidím ve společnosti nějakou nerovnováhu nebo problém. Proto vyrobím výrobek nebo službu, neboli produkt, který danou nerovnováhu nebo problém vyřeší. Jsem součástí Života a tudíž nepotřebuji ekonomickou aktivitu proto, abych přežil. Je možné zastavit ekonomickou aktivitu a přesto je vše v pořádku. Ekonomická aktivita přináší rovnováhu a mír se vším.

Ve staré ekonomice cena výrobku / služby je dána výrobcem / prodejcem, který ji nutí zákazníkovi. Není vazba mezi cenou výrobku a jeho užitnou hodnotou pro zákazníka. Cena je obvykle stanovena z nákladové kalkulace výroby. V nové ekonomice je jediným, kdo zná skutečnou cenu výrobku / služby zákazník. Cena produktu závisí na skutečné užitné hodnotě pro zákazníka. Je výsledkem shody prodávajícího a zákazníka. Může u toho samého produktu být různá v různém čase. Příklad: Cena čajového šálku má pro mne malou hodnotu, pokud je pro mne pouze vstupenkou do prostoru, kde se mohu setkat s přítelem. Ten samý šálek čaje má pro mne obrovskou hodnotu, pokud jej chci použít pro posvátný čajový obřad. Zákazník vrací výrobci / prodejci přesně stejné množství energie ve formě peněz, kolik energie získal ve skutečné užitné hodnotě produktu. Nevzniká žádný zisk, žádná nerovnováha.

Ve staré ekonomice je velký problém na poli služeb. Cena služby se počítá z nákladů na jednotlivé úkony a z jejich počtu a ne z reálné užitné hodnoty pro zákazníka. Nejsnáze je to vidět ve zdravotnictví. Doktor dostává peníze za jednotlivé úkony – vyšetření, podání léčiv, zákrok. Čím více udělá doktor úkonů, tím více peněz dostane. Dostane více peněz, když udrží pacienta déle nemocného. Tento ekonomický princip je v přímém rozporu se zájmy pacienta. V nové ekonomice je to velmi odlišné. Doktor dostává peníze podle toho, jestli svého klienta (již se asi nebudou nazývat pacienti) uzdravil. Čím dříve ho uzdraví, tím více peněz získá. Stejný ekonomický princip funguje podle mne v každém sektoru služeb.

Ve staré ekonomice jsem motivován dělat ekonomickou aktivitu výhledem na získání maximální množství peněz / energie / síly z aktivity získané. V nové ekonomice jsem motivován dělat aktivitu, kterou mám nejradši nebo ji mohu udělat nejsnáze. Nyní se mohu soustředit na své talenty. Každý dostal do vínku od Života jeho jedinečný dar, který může přinést ostatním. Nalézt tento dar a rozvinout jej pro štěstí všech bytostí je cílem a posláním každé bytosti v nové ekonomice.

Osobně již žiji toto nové paradigma a uvádím nové ekonomické principy do života. Před několika lety jsem skončil práci CEO v oblasti cestovního ruchu a začal jsem dělat doprovázené poutě. Na těchto poutích chodím s klienty lesy a krajinou. Kráčíme společně jeden až pět dní. Moje práce je někde mezi koučinkem, terapií a duchovním doprovázením. Vím, že všechny moje zkušenosti, schopnosti a síly patří Tomu, co nás přesahuje. Jediné, co vlastním, je můj životní čas a moje pozornost. Klienti mi neplatí za to, co dostanou na pouti. To mají zdarma. Jediné, za co platí, je můj čas a moje pozornost. Předpokládám, že si svého času a pozornosti váží stejně jako své. Za jednotku času mi zaplatí stejně, kolik je jejich příjem za stejnou jednotku času. Pokud to cítí, mohou zaplatit víc.

 

Vybrané komentáře z facebooku

Petr Snajdr:

Přečetl jsem si ten článek několikrát. Zní lákavě, ale když jsme přemýšlel, proč nad ním právě tak přemýšlím, našel jsem v tom mnoho rozporů.

  • je těžké poznat kdy se mění svět a kdy jedna individualita strhávající své okolí
  • některé nové myšlenky jsou staré tisíce let a některé staré myšlenky možná vznikly v historické době včera.
  • myšlení a emoce je jen malá část našeho světa.
  • příčinou je snaha přežít, strach a lež jsou jen emoce, které na tom jen parazitují
  • prodejce si může myslet, že stanovuje cenu, ve skutečnosti se jen snaží trefit do toho co stanovil zákazník. Do jeho hodnot.
  • je jen jeden svět a obě předkládaná paradigmata ho popisují
  • svět se nemění, mění se něco jiného - ovšem už od počátku věků

JFB:

Díky Petře. Velmi pěkné postřehy. Svět je podle mne skutečně Jeden a Jedním. Paradigma je jen v myslích lidí. Je to jen naše myšlení, které se nějak mění. Paradigma vypovídá jen o převažujícím způsobu myšlení. Podstata bytí je pořád stejná. Nedělám si nijak nároky na pravdu ani na celistvost. Jen jsem napsal několik svých pozorování a z nich vzniklých myšlenek. Přeji požehnané dny. Jan František

 

Ota Šašek:

Co ale zdroje, kterých je omezené množství? Každý by přece raději chodil k lepšímu lékaři než k horšímu - jak stanovit to, kdo má větší nárok na "lepší energii", které je omezené množství? Jinak s první pol. článku souhlasím, ale každý přece musí být motivován ekonomickou výhodou, jinak zlenivý...anebo ať zlenivý, ale pak přece nemůže přijímat stejný objem energie, jako někdo, kdo si ji jednoduše víc zaslouží (kdo ji i vytvořil)...ne?

 JFB:

Ahoj Oto. Neznám odpovědi na tvé otázky. Myslím, že když se přestaneme považovat za primárně hmotné a oddělené, ale budeme se vnímat a zažívat jako součást Jednoty, bude nám celkem fuk, jestli se někdo snaží nebo je lenivý. Konat budu tehdy, když k tomu budu cítit důvod - radost, soucit nebo uvidím někde nerovnováhu. Dokud se cítíme jako primárně hmotní, je dost obtížné fungovat beze strachu a ten je podle mne pravou příčinnou všech leností.

 

Aleš Blinka:

"Zákazník vrací výrobci / prodejci přesně stejné množství energie ve formě peněz, kolik energie získal ve skutečné užitné hodnotě produktu. Nevzniká žádný zisk, žádná nerovnováha." Tomuhle Jane nerozumím. Jak nevznikne zisk, když to prodám dráž, než jsou náklady na výrobu?

Pokud vezmu hmotu plus práci (obě energie) např. v hodnotě 10kč a přidám si tomu marži 5kč, další energie, dostanu zisk 5kč.I kdyby si řekl zákazník, že za to dá 12 kč, pořád jsem 2kč v zisku.

Snažím se tě pochopit. Chvíli mi to trvá. Nedávno se mi povedlo pochopit šílenost myšlenky úroků. Taky mi to chvíli trvalo. To staré je v nás zažrané.

 JFB:

Ahoj Aleši. Slovo zisk je mnou asi špatně použito. Zisk v dnešním vnímání toho slova vzniká. Zatím nemám dobré slovo a tak říkám, že dnes v obchodě obvykle vznikají "díry" - zákazník platí častěji více, občas méně než je jeho opravdová užitná hodnota produktu v danou chvíli. Je to forma nevyrovnání energie. Základním předpokladem nové ekonomiky je vyrovnání "energií". Slova se ještě budou hledat, stejně jako celá nová ekonomika.