Co se odehrálo v roce 2018 a PF 2019

Milí přátelé,
po mnoho let posílám koncem roku krátké info o mé činnosti v daném roce a PFko. Tentokrát se k tomu dostávám až se začátkem roku prasete. Přeji Vám krásný a bohatý rok 2019. Kéž v něm zažijete něco, co jste si vůbec neuměli představit.

Rok 2018 pro mne byl hodně silný. Byl to již můj desátý rok "v lese na doprovázených poutích". Byl to rok odchodu mé maminky. Byl to rok, kdy se stalo několik velmi nečekaných pozitivních věcí.

Parte Alena BímováNejsilnějším zážitkem byla smrt mé maminky Aleny Bímové. Zemřela nečekaně po krátké dvoutýdenní nemoci v říjnu. Střídali jsme se u ní v nemocnici a poslední dva dny a dvě noci jsme s ní byli nepřetržitě. Z počátku jsem si myslel, že tím děláme mamince službu, ale ke konci jsem pochopil, že udělala službu ona nám. Dostali jsme od ní a od života příležitost být blízko umírání člověka, který je se svým životem smířený a vědomě odchází k Bohu. Dostali jsme tím s bratry a mojí ženou velkou milost. Z hloubi srdce za ni děkuji.

Na začátku března jsme si udělali dvoudenní poznávací pouť s Jirkou Veselým a Jankem Sedlářem po Vysočině. Vznikla z toho dvě videa. Pouť jako cesta tam a zpátky a Vědomá tvorba.

V SantiaguV dubnu jsem absolvoval svůj čtrnáctý ročník jarní svatojakubské poutě ve směru do Santiaga de Compostela. Tentokrát ze Sarrie do Santiaga de Compostela a pak dále na Finisteru a Muxiu. Bylo hodně silné zažít na pouti 5x konec. Napřed jsme po 7 letech došli do Santiaga ke katedrále svatého Jakuba. Opět taková malá smrt. Další konec byl na Finisteře - konec putování západním směrem. Dále je jen oceán, nikam jít už nejde. Třetí konec byl na Muxii. Je to pro mne nejsilnější energetické místo celé svatojakubské pouti. Velké kameny, které se svažují do oceánu, vichr, silné slunce, bušící vlny. Všechny elementy v plné síle. Čtvrtý konec byl další den, kdy jsme šli směrem zpět a zakončili 7leté putování. Pátý konec byl na letišti v Praze. S některými kamarády spolupoutníky jsem se možná viděl naposledy. Fotografie z putování v roce 2018 si můžete prohlédnout na mém rajčeti.

Další skupinovou pouť jsem pak zažil počátkem července, kdy jsem s Luckou Luňáčkovou spoluvedl pouť z Mariánských Lázní do Skoků. Skupinka nebyla moc velká, ale o to silnější zážitky jsme měli. Spali jsme u bratrů premonstrátů v klášteře v Teplé a klášter si prohlídli s průvodcováním jednoho z bratrů, který se k nám další den přidal. Cestou jsme si užívali velkého horka, osídlené krajiny i divočiny kolem Střely. Silným zážitkem byl příchod ke kostelu ve Skocích. Fotografie z pouti tady.

Francie 2018V putování jsem pokračoval i dále o prázdninách, kdy jsme si s manželkou vyrazili do Francie. Napřed jsme sedm a půl dne putovali svatojakubskou cestou z Le Puy do Conques. Spali jsme krom jedné noci venku a také jsme si sami vařili. Na pláních Aubrac jsme se potkali s bosou rozesmátou jeptiškou. V Conques jsme se pozdravili s mým známým mnichem varhaníkem Jeanem Danielem. Již jsme se spolu viděli po desáté, takže bylo naše setkání velmi vřelé. Zpět do Le Puy jsme jeli stopem. Celkem nás vzalo 11 aut a trasu dlouhou 250 km jsme zvládli za necelých 5 hodin. Pak jsme již autem pokračovali na skvostný Mont Saint Michel v Normandii. Přes kvanta turistů to byl nádherný zážitek. Zvláště večerní zpívaná mše v hlavním kostele na vrchu kopce. Cestou zpět jsme se zastavili u křídového masivu na pobřeží oceánu, v katedrále v Remeši a nakonec v úžasném technickém muzeu v Sinheimu, kde jsme si dokonce mohli vlézt do Concordu a TU144. Fotografie tady.

Pracovně byl loňský rok opět velmi nabitý. Měl jsem desítky osobních doprovázených poutí, skoro každé pondělí jsme vedl veřejné meditace, měl několik přednášek o přechodových rituálech a Třech branách ke štěstí. S Luckou Luňáčkovou jsme po delší době dělali seminář Průchod labyrintem.
Video dokument z přednášky o přechodových rituálech v Montessori škole v Praze Na Beránku.
Video rozhovor o štěstí

Ve větším měřítku jsem vedl různé kruhy. Nejvíce jich bylo ve školách - s učiteli ve škole Edisona, s rodiči i s žáky ve waldorfské škole Dědina, s učiteli na škole v Netvořicích. Mám radost, že respektující rovnoprávná komunikace v kruhu začíná do škol pronikat. Poradní kruh jsem měl i s dětmi na dvou táborech.

S uskupením JILM (Jan Bím, Ivo Tříska, Lucie Luňáčková, Martin Nemrava - www.kruhyjimlu.cz) jsme pokračovali v naší činnosti. Každé pondělí jsme měli náš interní kruh. Každý měsíc jsme pořádali veřejné Kruhy JILMu na různá témata. Pokračoval i náš projekt Kruh kruhů, kde se scházíme s lidmi, kteří vedou různé kruhy, a vzájemně se učíme a podporujeme.

Pouť s postiženýmiSpolu s Ivanou Kmochovou, spolkem Kruhcentrum z Humpolce a denním stacionářem Medou z Humpolce jsme opět uspořádali několik společných doprovázených poutí lidí zdravých a lidí s handicapem. Vždy to bylo nádherné setkání. Zažili jsme si mnoho legrace, protáhli svaly za řídítky vozíků. Přehled uskutečněných akcí je tady.
Video dokument o jedné z těchto poutí.

Anetou Pavlovou jsme pokračovali v projektu Mužsko-ženských kruhů. Vždy jednou za čtvrt roku. Dohromady jich už spolu máme asi 25. Bývají to příjemná setkání s meditací, sdílením v kruhu, dotykovými a relaxačními cvičeními.

V srpnu jsem s Ivem Musilem, Ivem Třískou, Lucií Luňáčkovou, Emilem Výborným a Šárkou Jonákovou vedl další ročník rituálu Hledání vize. Účastníků bylo letos 12, kruh byl tedy dost silný. Velkou nečekanou novinkou bylo, že jsme se ani já ani Ivo Musil nemohli zúčastnit integračního setkání v říjnu, a tak Ivo Tříska a zbytek týmu měli příležitost setkání vést sami.

Další projekt, ze kterého mám velkou radost, je seskupení průvodců doprovázených poutí. Naší společnou platformou je web www.doprovazenepoute.cz. Jsem rád, že je nás již tolik a jsme tak různí, že si každý zájemce o doprovázenou pouť může vybrat průvodce podle svého gusta. V září jsme měli další společné setkání a učili se navzájem.

Spolek Alopé, v němž jsem jedním ze zakládajících členů, zorganizoval na podzimní rovnodennost několik akcí s rodilými Mayi. Shodou okolností se ve stejnou dobu v České republice objevil i šaman "Mamo" Manuel s rodinou z indiánského kmene Kogi. Podařilo se je propojit, a tak jsme na rovnodennost uspořádali krásnou dvoudenní akci na hradě Lichnice. Dopoledne byla ceremonie s Mayi a odpoledne s Kogi. Dohromady to byly krásné a silné dva týdny. Více o proběhlých akcích tady. Střípky předávané moudrosti Mayu a Kogi najdete tady.

Spolu s mexickým šamanem a mistrem aztéckého tance Xolotlem, dalším členem Alopé, jsme podnikli prosincovou rychlou cestu do Peru se záměrem setkat se stařešinou Qenqem a požádat o pořadatelství planetárního setkání moudrých dědečků a babiček v příštích letech u nás v republice. Máme příslib pro rok 2020. Zprávu z akce si můžete přečíst tady a prohlédnout fotky tady. Cesta byla pro mne silná i v osobní rovině. Při obřadu s Inky jsem pro svou osobní potřebu dostal duchovní jméno.

 

Přeji vám klidné a pěkné dny.

Jan František Bím

 

PF 2019

Tato stránka používá cookies. Vice info