Poslední slova Padmasabhavy

Pocta mistru. Lady Kharchen Tsogyal sloužila nirmanakayovi Orgyenu Padmakarovi od svých osmi let a provázela ho jako stín, který následuje tělo. Když se mistr chystal opustit Tibet a odejít do země rakšasů, já, Lady Kharchen, jsem mu nabídla mandalu ze zlata a tyrkysu a uspořádala tantrickou hostinu, kolo shromáždění, a prosila ho:
„Velký mistře! Odcházíte, abyste zkrotil rakšasy. Já tu zůstávám v Tibetu. I když jsem vám dlouho sloužila, mistře, já, tato stará žena, si nejsem jistá okamžikem své smrti. Proto vás snažně prosím, abyste mi laskavě dal instrukci, která shrnuje všechna učení do jednoho, je stručná a snadno se praktikuje."

Velký mistr odpověděl: „Oddaná, s věrnou a ctnostnou myslí, poslouchej mě. Ačkoli existuje mnoho hlubokých klíčových bodů těla, odpočívej svobodně a uvolněně, jak se cítíš příjemně. Vše je obsaženo prostě jen v tom.

Ačkoli existuje mnoho klíčových bodů řeči, jako je kontrola dechu a recitace mantry, přestaň mluvit a zůstaň jako němý. Vše je obsaženo prostě jen v tom.

Ačkoli existuje mnoho klíčových bodů mysli, jako je soustředění, uvolnění, promítání, rozpouštění a vnitřní soustředění, vše je obsaženo prostě v tom, když ji necháš odpočívat v jejím přirozeném stavu, volnou a lehkou, bez jakékoli úpravy. Ale mysl v tomto stavu nezůstává potichu.

Možná si říkáš, je mysl nic? Stále se třpytí a probleskuje, jako opar v žáru slunce. Možná si říkáš, je to něco? Nemá žádnou barvu ani tvar, podle kterého by se dala identifikovat, ale je naprosto prázdná a naprosto bdělá. To je podstata tvé mysli.

Rozpoznat ji jako takovou, získat o ní jistotu, to je vhled. Zůstat nerozrušen ve stavu klidu, bez vytváření či ulpívání, to je meditace. V tomto stavu, být svobodný od ulpívání nebo připoutanosti, přijímání nebo odmítání, naděje nebo strachu, vůči jakýmkoli zkušenostem šesti smyslů, to je jednání.

Jakákoli pochybnost nebo váhání, které se objeví, v duchu zavolej svého mistra na pomoc. Nezůstávej na místech obyčejných lidí, praktikuj v odloučení. Vzdej se svého ulpívání na čemkoli, k čemu jsi nejvíce připoutaná, i na tom, s kým máš v tomto životě nejsilnější pouto, a praktikuj. Takhle, i když tvé tělo zůstane v lidské podobě, tvá mysl bude rovna mysli buddhů.
V okamžiku umírání bys měla praktikovat následovně. Když se element země rozpustí do vody, tělo ztěžkne a nedokáže se samo udržet. Když se element vody rozpustí do ohně, ústa a nos vyschnou. Když se element ohně rozpustí do větru, tělesné teplo zmizí. Když se element větru rozpustí do vědomí, nemůžeš jinak než s chrastěním vydechnout a s lapáním po dechu vdechnout.

Pak máš pocit, jako bys byla přitlačována obrovskou horou, uvězněna v temnotě, nebo vhazována do rozlehlého prostoru. Všechny tyto zážitky jsou doprovázeny hromovými a zvonivými zvuky. Celé nebe je živě zářivé jako rozvinutý brokát.
Nyní v duhovém dómu přírodní formy tvé mysli začnou naplňovat oblohu mírumilovné, hněvivé, polohněvivé božstva a ty s různými hlavami. Někteří máchají zbraněmi a pronášejí „Bij! Bij!", „Zabij! Zabij!", „Hung! Hung!", „Phat! Phat!" a jiné zuřivé zvuky. Je tam světlo jako sto tisíc sluncí, které svítí najednou. V tomto okamžiku ti tvé vrozené božstvo připomene uvědomění slovy: „Nerozptyluj se! Nerozptyluj se!" Tvůj vrozený démon naruší všechny tvé zážitky, způsobí jejich zhroucení a bude vydávat ostré a zuřivé zvuky a mást tě.

V tomto bodě věz toto: Pocit, že jsi přitlačována, není pocit, že jsi přitlačována horou. Je to rozpouštění tvých vlastních elementů. Neboj se toho! Pocit uvěznění v temnotě není temnota. Je to rozpouštění tvých pěti smyslových orgánů. Pocit, že jsi vhozena do rozlehlého prostoru, není pád. Je to tvá mysl, která je bez opory, protože se tvé tělo a mysl oddělily a tvé dýchání se zastavilo.

Všechny zážitky duhových světel jsou přirozené projevy tvé mysli. Mírumilovné a hněvivé formy jsou přirozené formy tvé mysli. Všechny zvuky jsou tvé vlastní zvuky. Všechna světla jsou tvá vlastní světla. Neměj o tom žádné pochybnosti. Pokud pochybuješ, vrhne tě to zpět do samsáry. Urči si to všechno jako své sebeprojevování, a když pak zůstaneš plně bdělá v zářivé prázdnotě, právě v tom dosáhneš tří kaj a probudíš se k osvícení. I kdyby tě pak někdo hodil do samsáry, nepůjdeš tam.
Vrozené božstvo znamená nerozrušenou přítomnost mysli, která právě teď zastavuje tvé myšlení. Od této chvíle je nejdůležitějším bodem zbavit tuto mysl naděje a strachu, ulpívání a lpění, vůči předmětům tvých šesti smyslových orgánů, stejně jako vůči fascinaci, radosti a smutku. Pokud se v tom staneš stabilní již nyní, budeš schopna znovu nabýt svůj přirozený stav v bárdě a probudit se k osvícení. Nejdůležitějším bodem je proto udržet svou praxi bez rozptylování od tohoto okamžiku.
Vrozený démon je tvá současná tendence k nevědomosti, tvé pochybnosti a váhání. Ať už se v tu chvíli objeví jakékoli děsivé jevy, jako jsou zvuky, barvy a světla, nenech se jimi fascinovat, nepochybuj a neboj se. Pád do pochybností, byť jen na okamžik, způsobí, že zabloudíš do samsáry, proto získej naprostou stabilitu.

Dále můžeš zažít vstupy do lůna v podobě nebeských paláců. Nenech se jimi přitahovat. Buď si tím jistá! Buď bez naděje a strachu! Přísahám, že není pochyb, že se pak staneš osvícenou, aniž bys se dále reinkarnovala.

Když se to stane, není to tak, že ti pomáhá buddha, protože tvé uvědomění je prvotně osvícené. Není to tak, že by ti peklo mohlo ublížit, protože lpění je přirozeně odstraněno, strach ze samsáry a naděje na nirvánu jsou uťaty od kořene. Stát se osvíceným lze přirovnat k vodě očištěné od usazenin, zlatu očištěnému od nečistot nebo nebi zbavenému mraků.

Když jsi realizovala dharmakayu podobnou prostoru pro svůj vlastní prospěch, dosáhneš blaha cítících bytostí, kam až prostor sahá. Když jsi dosáhla sambhogakayi a nirmanakayi pro blaho druhých, prospěješ cítícím bytostem, kam až tvá mysl sahá k jevům.

Pokud je tato instrukce dána třikrát dokonce i velkému hříšníkovi, jako je ten, který zabil svého otce a matku, nepadne do samsáry, i kdyby tam byl vhozen. Není pochyb o tom, že se stane osvíceným. I když máš mnoho dalších hlubokých učení, bez takovéto instrukce zůstáváš daleko od osvícení. Protože nevíš, kam můžeš dále zabloudit, praktikuj toto s vytrvalostí.
Tuto instrukci musíš dát příjemcům, kteří mají velkou víru, silnou píli a jsou inteligentní, kteří si vždy pamatují svého učitele, kteří mají důvěru v ústní instrukce, kteří se snaží v praxi, kteří jsou stabilní v mysli a schopni vzdát se starostí o tento svět. Dej jim to s mistrovskou pečetí svěření, jidamovou pečetí tajemství a dákininou pečetí svěření.

Ačkoli jsem já, Padmakara, následoval mnoho mistrů po tisíc osm set let, žádal o instrukce, přijímal učení, studoval a učil, meditoval a praktikoval, nenašel jsem žádné učení hlubší než toto. Odcházím zkrotit rakšasy. Ty bys měla praktikovat takto. Lady, ty se staneš osvícenou v nebeských sférách. Proto vytrvej v této instrukci."

Poté, co promluvil, se drahocenný mistr vznesl na slunečních paprscích a odešel do země rakšasů. Následně Lady Tsogyal dosáhla osvobození. Zaznamenala toto učení a ukryla ho jako hluboký poklad. Vznesla tuto aspiraci: „V budoucnosti, nechť je dáno Guruovi Dordže Lingpovi. Nechť pak prospěje mnoha bytostem."

Tím končí Svatá instrukce Vybrané esence, odpověď na otázky o sebeosvobození v okamžiku smrti a v bárdě. Samaya, pečeť, pečeť, pečeť.

Tento text od objevitele pokladů Dordže Lingpy byl přeložen v souladu s drahocennými ústními instrukcemi Tulkua Urgyena Rinpočheho a jeho následovníka Dharmy Chokyi Nyimy Rinpočheho, Erikem Pemou Kunsangem a je součástí knihy Dakini Teachings: https://amzn.to/45NZM4W