Evelína

Evelína je programátorka, která po padesátce zásadně změnila svůj život. Po odchodu dospělých dětí z domova se rozvedla se svým manželem a začala hledat sama sebe. Navštěvuje různé semináře a duchovní skupiny. Spolu jsme se potkali na jednom semináři, kde nás "náhoda" svedla na židle vedle sebe.

S Evelínou jsme absolvali již několik. První byla jednodenní a druhá dvoudenní.

 

První pouť

Již při domluvě společné pouti Evelína prohlásila, že to jistě bude velmi těžké a bolestné. Navrhl jsem jí tedy, že naopak uděláme společnou pouť radostnou a bezbolestnou.

První pouť byla jednodenní a byla takovou zkouškou. Sešli jsme se spolu na Smíchovském nádraží a vyrazili vlakem do Zadní Třebáně. Šli jsme přes Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou do Berouna. Večer zpátky autobusem do Prahy.

Z počátku byla Evelína velmi sevřená a křečovitá. Při chůzi šourala nohami po zemi a ruce držela pevně kolem těla bez pohybu. Do kopce našlapovala velmi ztěžka, skoro dupala. Trvalo docela dlouhou dobu, než se chůzí alespoň trochu uvolnila. Pravděpodobně se ostýchala otevřít se před cizím člověkem. Postupně se nám podařilo ve vzájemném rozhovoru nastolit otevřenou atmosféru a strach alespoň částečně vypustit. Hodně jsme se zabývali rozvodem a vším, co jej provázelo, včetně pocitů viny směrem k dětem. Dloho jsem probírali osobní zodpovědnost a otázky svobodné vůle a neustálého rozhodování. Evelína si uvědomila, že její rozhodnutí k rozvodu bylo svobodné a nese za něj odpovědnost, která ji vlastně osvobozuje.

Mezi Třebání a Karlštejnem je krásné "magické místo". Stoupá se prudce do kopce lesem. Na horizontu les končí a jak člověk stoupá výše, postupně se za horizontem začíná objevovat hrad Karlštejn z velmi nezvyklého pohledu. Je to jak malý zázrak. Je to místo plné silné pozitivní energie. Zde jsem Evelíně ukázal, jak může zdejší energii nabírat do sebe pomocí zvláštních pohybů rukama. Když jsem měl pocit, že jsme již energií naplněni, vysvětlil jsem jí, jak se dělá spontánní tanec. Začal jsem tancovat, ale Evelína jen stála. Ukázalo se, že by moc ráda tancovala, ale nejdete to. Něco v ní jí brání se spontánně vyjádřit.

Sestoupili jsme tedy do vsi Karlštejn a vylezli nahoru ke hradu. Kolem něj jsme pak dále pokračovali po červené směrem na Svatý Jan. Cestou jsme se hodně soustředili na stromy kolem cesty. Od některých jsme získávali energii do rukou, některé jsme si jen prohlíželi. Celkově jsme viděli mnoho krásy. Evelína začala postupně roztávat a přestala být sevřená. Její chůze začala být energická a měkká.

Na Svatém Jánu jsme strávili moc pěkné chvilky mlčky na vcholku u kříže pozorováním kouzelné krajiny okolo. Asi po půl hodině kochání jsme sestoupili dolů a prohlédli si kostel a sklepní prostory s kaplí poustevníka Ivana.

Dále jsme pokračovali do Berouna. Již jsme moc nemluvili, občas zazpívali nějakou písničku. Do Berouna jsme došli unaveni, ale s radostí v srdci a lehkým krokem.

Již cestou domu jsme se dohodli, že vyrazíme někdy příště a budeme se věnovat vlivu rodičů na její život.

 

Druhá pouť

Druhou pouť jsme si udělali dvoudenní. Evelína projevila přání spát pod širákem, neboť to ještě nikdy v životě nedělala. Domluvili jsme se, že pojedeme do Berouna a budeme pokračovat dále po červené proti toku Berounky směrem na Nižbor a Roztoky.

Vyrazili jsme s chutí a od začátku bylo znát, že již mezi námi není žádný strach, jen očekávání, co všechno se nám na cestě ukáže. Po červené jsme ušli asi 4 km. Zabráni do rozhovoru jsme si vůbec nevšimli, že bylo rozcestí, na kterém se potkávaly tři červené. Aniž jsme to tušili, vyrazili jsme po špatné červené směrem na kopec Děd. Cestou byla naučná stezka, na které byly vyobrazeny místní ptáci a lesní zvířata. Jedním z obrazů byl i obrázek žluny. Evelína vyřkla přání, že by chtěla žlunu vidět.

Po chvíli jsme došli na rozcestí, ze kterého vedla cesta na rozhlednu na Dědu. Rozhodli jsme se na ni podívat. Je pěkná, pseudogotická. Vylezli jsme na ni a kochali se rozhledem na hluboké lesy v okolí. Bylo vhodné osvícení a tak jsme si ukázali, jak může vidět svoje energetické tělo (viz pozorování aury) a energetické tělo stromů a celého lesa. Asi hodinu jsme si povídali o energii, o tom jak se vydává, odkud se doplňuje a jak ovlivňuje interakce mezi lidmi. Vysvětlili jsme si základní strategie "kradení" energie od druhých lidí a s nimi související energetická ovládací dramata (viz kniha Celestýnské proroctví).

Najednou jsme uslyšeli ťukání do stromu a kousek od nás na borovici jsme uviděli žlunu. Přání bylo splněno. Žlunu jsme pak zahlédli nebo zaslechli za ty dva dny několikrát a vždy nás upozornila na důležité energetické místo pro Evelínu. Bylo to její "znamení vesmíru".

Pod rozhlednou je malý stolek. Na něm si Evelína nakreslila svoji mapu života. Bylo zajímavé, že měla naprosto zastřené dětství. První okamžiky, které si pamatovala byly až ze školy.

Cestou od rozhledny zpět na červenou jsme vyzkoušeli intuitivní volbu cesty. Ukázal jsme Evelíně, jak se má na každé křižovatce rozhodovat intuicí a nechat se vést. Z počátku jsme chodili po cestách a Evelína se rozhodovala jen na křižovatkách, ale po chvíli jsme začali již chodit volně lesem mimo cesty. Pro Evelínu byl mimořádně krásný zážitek překonat vnitřní omezení mysli, že se může chodit jen po cestách a velmi si užívala svobodu chození lesem volně. Věnovali jsme se jednotlivým krásným detailům stromů a rostlin.

Asi po dvou hodinách brouzdání po lese opět zatloukla do stromu žluna. Evelína si na můj popud našla místo, kde je jí dobře. Zde jsem jí ukázal, jak jí les a především dotyk se zemí může uvolnit z paměti zážitky z ranného dětství. Asi půl hodinu se pohroužila do sebe s rukou na zemi a vzpomínala. S pláčem od radosti mi pak oznamavola, na co vše si vzpomněla. Byla to obrovská řada zážitků a emocí. Příjemné i nepříjemné. Na zážitcích jsme si postupně ukazovali, co v nich bylo dáno energetickými ovládacími dramaty a co bylo vyjádření vůle a lásky rodičů. Na základě těchto vzpomínek a rozlišení energetických ovládacích dramat se Evelíně podařilo vydefinovat základní životní směřování jejích rodičů. Každého z nich charakterizovala 4 slovy. Z těchto 8 slov si pak vybrala 6, které vyjadřují její životní směřování.

Pokračovali jsme dále v intuitivním hledání cesty. Evelína byla hodně překvapená, když jsem jí ukázal, že jsme se motali jen na malém území a některá místa prošli vícekrát. Připadalo jí, že jsme šli stále kupředu.

K večeru jsme zamířili na kopec. Zde si Evelína hledala intuitivně místo na spaní. Našla si místo mezi velkými duby s vysokou trávou. Tráva byla na jednom místě zešlapaná. Zde se Evelína zastavila a řekla, že je to její místo. Nechal jsem jí znovu hledat a opět se zastavila přesně na tomtéž místě (aniž to věděla). Poslal jsme jí hledat ještě jednou a opět se zastavila na tomtéž místě. Přesně uprostřed na průsečíků silného zdravého dubu a mrtvého, rozlomeného dubu. Před usnutím jsme si povídali o vnitřní ženě, vnitřním muži a vnitřním dítěti.

V noci toho moc nenaspala. Byla krásná, jasná úplňková noc ("náhoda"). Měla živé sny a několikrát se vzbudila a chodila po lese okolo.

Druhý den jsme pokračovali v intuitivním hledání cesty. Evelína nás již zkušeně vedla i místy, které by jí ještě včera připadaly naprosto neschůdné. Zaváhala jen před ohradou pro dobytek s elektrickým ohradníkem. Bála se, že tam mohou být býčci. Po ujasnění, že ji tam intuice vede, jsme překročili ohradník a vydali se k dobrodružství. Žádné býčky jsme nepotkali. Zato ve velmi příkré stráni za pastvou, kudy asi ještě nikdo nikdy nešel, našla Evelína v houští velmi zvláštní kámen. Úplně jiný než kameny v okolí. Celý černý a roztavený od velikého žáru. Nejspíše meteorit. Byl to její ženský kámen. Po chvíli našla i odpovídající býlý kámen ve tvaru falusu - mužský kámen na doplnění.

Cestou jsme míjeli krásný posed. Všiml jsem si, že posed "úplně svítil" a že jej Evelína zaregistrovala, ale pak šla dále. Zeptal jsem se jí, zda na něj chce vylézt. Řekla, že ano, ale že se to nesmí. Vysvětlil jsem jí, že to je jen její myšlenkové omezení. Protože nikdy v životě, na žádný posed nevylezla, hned jsme to vyzkoušeli. Byli jsme nahoře asi půl hodiny. Trochu jsme meditovali. Evelína se vracela ke vzpomínkám, které se jí objevily včera a znovu se dívala na vztah s rodiči. Uvědomila si, že vše co dělali, bylo vždy děláno s láskou. Ne vždy to tak vypadalo, někdy úplně obráceně. Rodiče to prostě lépe neuměli. Krásné a hluboké poznání.

Kus dál jsme našli pramen zvláštní železité léčivé vody. Byl to již čtvrtý pramen za ty dva dny, který Evelína intuitivně objevila. Tento byl krásný. Lidé ze širokého okolí si tam chodí pro vodu. Vysvětlil jsem Evelíně, že takové prameny mívají někdy poselství, jen se musí dobře poslouchat. Asi po půl hodině tichého soustředění na pramen Evelína ucítila své posleství. Nevím jaké, neboť to bylo jen pro ni.

Na závěr dne jsme si šli ještě prohlédnout keltské hradiště Stradonice. Evelína najednou začala být nemluvná a leskly se jí oči. Zpětně mi pak přiznala, že si uvědomila, že se probudilo vnitřní dítě a že je mu líto, že víkend končí, sotva si našlo cestu na světlo.

Značku na hradiště jsme ztratili během rozhovoru a tak přišla na řadu opět intuice. Evelína nás vedla nahoru na kopec. Kus od hradiště přišla na krásné energetické místo na kraji lesa. Zaťukala žluna. Uvědomil jsem si, že to je asi místo na tanec. Vyzval jsme Evelínu, aby si zkusila spontánní tanec, který ji při minulé pouti nešel. Stále se ostýchala. Tak jsem se vzdálil a samotné jí to po počátečním trápení najednou šlo. Vše to z ní vyvalilo a spustilo silný emotivní tanec.

Asi týden po návratu domů mi Evelína psala, že již učila spontánní tanec svého vnuka. Měl jsem z toho velkou radost.

 

 

Setkání s Evelínou byl pro mne velký zážitek. Málokdo z ostatních klientů našel takovou odvahu chodit na hloubku a dotýkat se i věcí bolestivých. Také jen některým se podařilo během našich poutí takto osvobodit a uvolnit. Přeji Evelíně, aby si v sobě uvědomila schopnosti vůdce a učitele, které u ní cítím a pomohla tak mnoha dalším lidem.