Co se odehrálo v roce 2019

Milí přátelé.

Jak je u mě zvykem, posílám začátkem roku ohlédnutí po mém minulém roce. Rok 2019 byl již mým jedenáctým rokem "chození po lese". Byl to i rok ukončování a předávání.

Největší změnou a největší radostí roku bylo narození mého vnuka Kryštofa. Vnesl do celé široké rodiny velké semknutí, oživení a jasnost. Potvrdilo se mi, jakou úžasnou sílu mají malé děti, pokud jsou v láskyplném prostředí. Současně se tím ze mne stal stařešina v tom smyslu, že mi již zemřeli oba rodiče a mám vnuka. Ani jedno z toho nijak nezáleželo na mně, ale velmi mne to transformovalo. Uvědomění, že život pokračuje v našich dětech a jejich dětech bylo dříve spíše rozumové. Teď to žiji ve všech svých částech a je to něco jiného.

Mojí hlavní činností bylo stejně jako v předchozích letech doprovázené putování. Za rok bylo doprovázených poutí opět ke stovce. Převažovaly témata vztahy a jak naložit se svým aktuálním životem, abych byl spokojenější. Přibylo i poutí, které měly intenzivní spirituální rozměr. Na jedné z poutí Kunratickým lesem jsme měli nečekaný úžasný zážitek, kdy jsme nejprve půl hodiny pozorovali stádo muflonů, pak se půlhodiny k němu přibližovali a nakonec byli skoro hodinu součástí stáda.

Spoustu hodin jsem opět seděl v mnoha různých kruzích. Většinou v roli facilitátora. Byly to sdílecí Kruhy JILMu, které jsme vedli s kolegy Ivem Třískou a Martinem Nemravou, kruhy se žáky ve dvou třídách Waldorfské školy v Praze na Dědině, s učiteli školy Edisona. Facilitoval jsem i interní poradní kruhy spolku Adato paradigma a spolku Slušná firma. V Edisoně jsme pomocí kruhu a imaginačních meditací rozšiřovali "firemní" vizi tak, aby byla v souladu se všemi učiteli a zakladateli a tak, aby každý našel své správné místo v této vizi a každodenní praxi školy.

Velkou školou pro mne bylo facilitovat některé z Kruhů pro změnu paradigmatu. Byly to kruhy s až 150 účastníky, které začínaly v soustředných kruzích, kde z počátku mluvili pozvaní hosté a postupně se kruh otvíral pro všechny zúčastněné. Odpoledne byl prostor na povídání v menších skupinách a končilo se jedním velkým kruhem.

S Anetou Pavlovou jsme pokračovali v mužsko ženských kruzích. V průběhu roku jsme ale zjistili, že formát, který jsme používali několik let, se vyčerpal a kruhy jsme ukončili. Zato jsme prohloubili osobní spolupráci a Aneta mne učí, jak dobře mluvit v hodinách rétoriky. Je to zajímavý zážitek být znovu dítětem a učit se komunikaci hlasem znovu od začátku.

Další projekt, který jsme v průběhu roku ukončili, byly Kruhy kruhů. Byly to kruhy pro zvané moderátory a facilitátory různých kruhů, ve kterých jsme s kruhem hodně experimentovali a učili se navzájem. Zjistil jsem ale, že moje energie a osobní přítomnost Kruh kruhů příliš "svazuje" a tak jsme se s kolegy v uskupení JILM rozhodli Kruhy kruhů uvolnit a nabídnout jejich pořádání někomu dalšímu. Mám velkou radost, že se našla odvážná duše, která tento projekt převezme. Jsem zvědav, jakou formu se podaří obnoveným Kruhům kruhů dát.

V srpnu proběhl další ročník rituálu Hledání vize. Tentokrát jsem již nebyl vedoucím členem podpůrného týmu, ale jen jeden z členů tohoto týmu. Většinu aktivit i celý rituál již vedli kolegové, především Ivo Tříska a Lucka Luňáčková. Bylo moc příjemné sledovat, jak se kolegům daří a podporovat je jen svojí přítomností a sdílením v kruhu. Přeji jim úspěch a zdar i v příštím ročníku v roce 2020, kde moje podpora již bude jen ve formě modlitby a přání úspěchu. Současně to vnímám jako příležitost pojmout rituál novým způsobem, který může oslovit nové spektrum zájemců.

Ivana Kmochová a Kruhcentrum z Humpolce uspořádaly dalších několik skupinových doprovázených poutí lidí s handicapem a lidí zdravých. Na některých z nich jsem byl druhým průvodcem.

V průběhu roku jsem měl několik přednášek a seminářů. Nejčastěji na téma Přechodové rituály. Pro mne zajímavé a poučné bylo vystoupení na konferencích Výchova kluků v Čechách a Jak se nezbláznit v bláznivé době. Velmi zajímavým výstupem z první konference pro mne bylo připomenutí, že kluci pro svůj zdravý vývoj potřebují spolu soutěžit, srovnávat se a bojovat ve fyzickém souboji (pokud možno v rámci pevných a bezpečných pravidel s respektem k soupeři). Moje vystoupení na druhé konferenci si můžete poslechnout na youtube kanálu Slušná firma. Přednášku o Přechodvých rituálech z Rybalky je možno poslechnout na youtube.

Jako lektor jsem se zúčastnil krásného projektu Transformační cyklus, který pořádala Škola 21. Byl jsem jedním z několika lektorů a mým hlavním programem bylo víkendové Hledání vize v jednoduché dvoudenní formě s jedním dnem v přírodě, 200 modlitebními pytlíčky a dnem sdílení.

Zajímavé a zábavné akce jsme pořádali s mojí ženou Laďkou. Pro její studenty z gymnázia jsme udělali program na téma Král Šumavy, kdy studenti putovali podle zadaných souřadnic po Šumavě po stopách převaděčů. Program jsme začali promítáním stejnojmenného filmu a diskuzí nad tématy svoboda, hranice, imigrace a emigrace, odevzdání se do rukou neznámých lidí.

Pro jinou třídu jsme uspořádali víkendovou akci v Krkonoších na chatě bez elektřiny s náročným programem na téma Záchrany princezny z Tibetu podle událostí z Tibetu během Čínské okupace.

Žáci další třídy zorganizovali Den s vlaky, během kterého jsme projeli asi 5 různými vlaky z Prahy přes Jihlavu, Brno do Ostravy, kde jsme si prohlédli areál ve Vítkovicích a pendolinem se vrátili do Prahy. Byl to skvělý zážitek. Bohužel žáků s námi jelo jen několik.

V srpnu jsme se s Laďkou zúčastnili jako vedoucí pěkného dětského tábora Expedice Hablva pořádaného Montessori školou Andílek na Hamerském mlýnu u Valče v krásné divoké přírodě. Hráli jsme několik velkých her, vyrobili si poutnické hole, šplhali po lanových překážkách, naučili se rozdělat oheň či postavit přístřešek v přírodě. Vše jsme prověřili na dvoudenním puťáku a závěrečné náročné hře s odletem na jinou planetu.

V červenci jsme s Laďkou v rámci naší dovolené konečně vyrazili do Vlčích hor - NP Poloniny ve Východním Slovensku na trojmezí Slovensko, Ukrajina, Polsko. Krásná divoká příroda nás nadchla a tak jsme v říjnu na prodloužený víkend uspořádali veřejnou akci, kdy s námi vyrazilo 7 dalších poutníků. Opět bylo nádherně a celkem teplo, takže jsme si mohli užít i spaní v hamakách.
Fotografie z léta. Fotografie z podzimu.

Na Slovensko jsem putoval v listopadu ještě jednou. Tentokrát v doprovody Věry Horké jsme navštívili Mariánské poutní místo Zvir u Litmanové. Dokonce jsme se potkali s maminkou jedné ze dvou vizionářek, které zde měly v 90. letech několik zjevení Panny Marie. Fotografie

Spolu s kolegy ze spolku Alopé jsme uspořádali dalších několik akcí se stařešiny a nositeli moudrostí z různých zemí. Lidé se mohli setkat s Tatou a Nanou Luciou z kmene Mayů z Guatemaly, s Intim Guarango Arcobellano z Peru či mamem Calixtem Suarez z kmene Arhuaco z Kolumbie.

V září jsem byl s mým bratrem Jiřím a kamarádkou Petrou na poutní cestě v Nepálu. Původním záměrem bylo dovézt kus popela z těla naší maminky pod horu Kailas v Tibetu, jak bylo jejím přáním. Z nečekaných administrativních důvodů jsme bohužel zůstali jen v Nepálu. Putovali jsme po budhistických památkách Kathmandů a okolí. Jeden týden jsme byli v horách v údolí Helambu v obci Tarkye Ghang, kde jsme hodně meditovali a podnikali výlety do okolních vesniček, kde jsou významná budhistická retreetová centra. Pobyt v horách nám dost znepříjemňovaly pijavice, kterých bylo na cestičkách v pralese plno. Během putování jsme měli několik velmi zvláštních a silných setkání s několika rinpoche, s rodilým Čechem mistrem Dhammadipou, s dětskou živou bohyní Kumari, která nám dala každému požehnání. Dokonce jsme náhodou v jedné jeskyni meditovali s jeho emincí Hosel Dorje Rinpoche a já ke konci pobytu v té samé jeskyni ještě opět náhodně s paní Khadro-la Rangjung Neljorma, která je Dalajlamovým orákulem. Kromě Kumari jsem o nikom z nich dopředu vůbec nevěděl, že existují a přestože s většinou z nich jsme si skoro nic neřekli, tak setkání mne velmi zasáhla. Silná setkání jsem ale měl i s mrzáky-žebráky kolem stupy Boudhanat, kterou jsem každý den v Kathmandu ráno i večer obcházel a z místních žebráků se postupně stávali známí. Fotografie

Přeji Vám, ať se rok 2020 stane rokem, na který budete v dobrém vzpomínat.

Jan František